Když se řekne vánoční trhy Vídeň, většina lidí si představí romantickou pohlednici. My jsme se tam letos vypravili jako „spiklenci“, abychom zjistili, jestli ta rakouská vánoční idyla stojí za tu zmrzlou nudli u nosu a peněženku, co se v kapse začne nekontrolovaně potit.
Bitva o parkovací místo a rakouská zima
První facku nám Vídeň dala hned u vjezdu. Pokud si myslíte, že v adventu zaparkujete na ulici, jste blázni. Auta jsou všude. Naštěstí nás zachránily podzemní garáže přímo v centru. Sice tam za pár hodin necháte částku, za kterou byste v Ostravě měli slušnou večeři, ale ten klid, že auto stojí v suchu, za to stojí.
A pak to přišlo. Jakmile jsme vylezli ven, udeřila zima, že by se i polární medvěd raději schoval do termálek. Ten vlezlý vídeňský vítr prověří kvalitu každé zimní bundy. V tu chvíli jsme pochopili, že bez horkého punče tuhle kulturní výpravu prostě nepřežijeme.
Fronty, design a gastronomické nebe
Na Rathausplatzu (Radniční náměstí) nás čekala hrozba největší: lidé. Mraky lidí. Pokud trpíte klaustrofobií, raději zůstaňte u sledování pohádek v televizi. Na všechno se stojí fronty – na hrnek, na záchod, na pohled na radnici. Ale pak se podíváte do těch stánků a musíte uznat: design na úrovni. Žádné plastové cetky z Číny. Ručně foukané sklo, dřevěné hračky, poctivá kovářská práce. Tohle je ten moment, kdy Vánoce přestanou být komerčním kýčem a stanou se estetikou.
A jídlo? Přátelé, ty jejich bramboráky. Zapomeňte na všechno, co jste o bramborácích věděli. Křupavé, zlatavé, vonící česnekem a majoránkou tak, že se vám sbíhají sliny ještě teď. A ty sladkosti! Štrúdly, koblížky, marcipány… dělaly se nám regulérně boule za ušima. Je to hřích v přímém přenosu, ale v tom mrazu prostě potřebujete palivo.
Kluziště jako z jiného světa
Co nás ale naprosto dostalo, byl ten super nápad s velkým kluzištěm (Wiener Eistraum). Není to jen ledová placka, jsou to cestičky, které se vinou parkem mezi stromy. Vidět ty osvětlené stromy a bruslící lidi pod kulisou neogotické radnice, to je prostě vizuální orgasmus. I když jsme sami na brusle nevlezli (při té zimě a vrstvách oblečení bychom se pohybovali jako tučňáci), ten pohled byl kouzelný.
Verdikt Spiklenců
On: „Upřímně? Ty davy mě ničily a ty ceny v garážích taky. Ale když se pak zakousneš do toho bramboráku a koukáš na ty světýlka, tak tomu městu prostě odpustíš.“
Ona: „Mně mrzly prsty i v rukavicích, ale ty stánky… to byla nádhera. Každý kousek měl duši. Je to zážitková kultura se vším všudy. Sice jsme se u každé fronty trochu poštěkali, kdo tam bude stát, ale ty vídeňské Vánoce prostě splnily očekávání.“
Určitě chválíme tu atmosféru a úroveň. Vídeň ví, jak prodat Vánoce ve velkém stylu, i když vás to stojí pár nervů a zmrzlých končetin. Je to nahá romantika emocí – syrová zima vs. hřejivá světýlka.
