Někdy se stane, že vás cesta do minulosti zavede dál, než jste plánovali. Naše výprava na Považský Inovec k hradišti Bojná – Valy nebyla jen o památkách, byla to zkouška techniky, orientačního smyslu a našeho spikleneckého partnerství. Lehká turistika se tu totiž rázem změnila v malé slovenské safari.
Když se Peugeot změní v obojživelníka
Všechno to začalo myšlenkou, že dojedeme s naším Peugeotem 3008 s autostanem na střeše co nejblíže k hradišti. Mapy slibovaly příjezdovou cestu, ale realita nám do cesty postavila hluboký brod.
On: „Tady to neprojedu, utopíme to.“
Ona: „Ale projedeš, dívej, ta voda nevypadá tak hluboce. Chceš být lovec, nebo kořist?“
A tak jsme jeli. Tři tisíce osmička se zakousla do kamenitého dna, voda stříkala až na čelní sklo a autostan nad námi se jen lehce zakýval. Zvládli jsme to. Ten pocit vítězství nad živlem, když zaparkujete skoro až u vstupu do areálu, je k nezaplacení. Offroad jízda nás naladila na tu správnou vlnu – hradiště Bojná totiž není jen muzeum, je to bezpečné místo v dávné minulosti, které si musíte zasloužit.
Brána do jiného světa
Hned na začátku nás ohromila opravdu povedená rekonstrukce vstupní brány. Je masivní, voní dřevem a dává vám jasně najevo, že vstupujete na území, které kdysi chránilo elitu Velké Moravy. Procházka po přírodním ochranném valu je fascinující. Tady se psaly dějiny a vy je cítíte v každém kroku. Je to ideální turistická procházka, bezpečná a přitom dobrodružná, takže pokud s sebou vezmete vnoučata nebo děti, budou nadšené. Mohou lézt po opevnění a představovat si, jaké to bylo, bránit svůj domov před nájezdy.
Navštívili jsme i repliky původních zemnic. Ten původní charakter vesnice na vás dýchne syrovostí. Žádné zbytečnosti, jen oheň, kožešiny a řemeslo. Tady neexistovalo, že byste nevěděli, co máte dělat.
Boj o role (nejen na Valu)
Právě tady, uprostřed hradeb, jsme narazili na téma, které moderní společnost tak trochu zamlžila. V minulosti byla role jasná: muž lovec a žena strážkyně krbu. Žádný chaos, žádné diskuse o tom, kdo vynese koš. Byl to funkční stroj na přežití.
On: „Vidíš? Tady bys mi prostě připravila uloveného kance a byla bys ráda, že jsem se vrátil z lesa živý.“
Ona: „A ty bys musel to hradiště postavit vlastníma rukama, miláčku, ne jen projet brodem s klimatizací.“
Chvíli jsme se tam mezi těmi historickými valy „pošťuchovali“ o to, čí role je dnes těžší. Tenhle boj mezi mužem a ženou je v dnešním světě plném rovnoprávnosti někdy únavný. Ale když jsme si pak sedli na kládu u ohniště, ona se na mě podívala, uznala, že ten brod jsem vybral mistrovsky a že se v tom lese se mnou cítí v bezpečí, a já zase uznal, že bez jejího navigování bychom nejspíš skončili v příkopu.
Nakonec ta historie vítězí. Uznala, že ten „můj“ mužský svět má něco do sebe. A já zase vím, že bez jejího „ženského“ řádu by ten náš autostan byl jen hromada látky na střeše.
Praktický tip pro spiklence:
Lokalita: Bojná – Valy, Považský Inovec (Slovensko).
Technika: Peugeot 3008 to dal, ale pokud nemáte vyšší podvozek, parkujte raději před brodem.
